Prvky územního systému ekologické stability

Prvky územního systému ekologické stability

Jak v přírodě nastavit stabilitu? Příroda je sama o sobě jeden spojitý organismus, který se skládá jak z živé, tak neživé přírody a jejich vzájemného propojení. Na pochopení všech aspektů a docílení stability jsme sice malí páni, územní systém ekologické stability je ale jeden z nástrojů, kterým lidé mohou napomoci přírodě svými schopnostmi – technickými úpravami a rozplánováním krajiny.

Územní systém ekologické stability krajiny (dále jen ÚSES) je v zákoně 114/1992 Sb. definován jako „vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu“. Jednou ze základních a přirozených funkcí krajiny je právě její stabilita. Stabilitu ekosystému můžeme pak popsat jako schopnost vyrovnávat se s vnějšími činiteli – větrem, přívalovými dešti ale patří sem i různé události, po kterých se ale ekosystém sám postaví poměrně rychle zpět „na nohy“. Pokud ekosystém není stabilní, nedokáže těmto činitelům odolávat.

Děje se tak postupným vytvářením spojité sítě ploch s relativně vysokou ekologickou stabilitou, na kterých je umožněn rozvoj rostlinných společenstev, jejichž skladba odpovídá stanovištním podmínkám daného místa. U těchto ploch je předpokladem, že se sami dokáží udržovat ve stabilitě a mohou pozitivně působit na okolní plochy, které třeba takovou stabilitu nemají. Jednotlivé skladebné části ÚSES jsou biocentra, biokoridory a interakční prvky.

Biocentra si můžeme představit jako ostrovy v široké krajině, které disponují přívětivým podmínkám k životu. Tyto ostrovy jsou pak propojené biokoridory – tedy plochami většinou liniového charakteru, které nám propojují krajinu. Interakční prvek si představte jako malý remízek či dřeviny rostoucí u biokoridoru – je to jakýsi „zlepšující“ prvek celého systému.

Když už nyní víme, co ÚSES znamená, je důležité si připomenout jednu věc. Vytváření územního systému ekologické stability je podle zákona o ochraně přírody a krajiny veřejným zájmem, na kterém se podílejí vlastníci pozemků, obce i stát. V intravilánech tedy musíme ctít územní plán obce – v biocentrech a biokoridorech je nevhodné umisťovat stavby. Územní plán obce s prvky ÚSES samozřejmě počítá a jsou náležitě označeny. Ve volné přírodě není vstup do biocenter ani biokoridorů zakázán. Mnohdy si ani neuvědomíme, že takovým prvkem procházíme. Zde opět ctíme správné chování v přírodě.

ÚSES dělíme i dle významu

Místní ÚSES - Menší ekologicky významné krajinné celky do 5-10 ha. Jejich síť reprezentuje několik rozmanitých skupin z hlediska květeny, půdního složení atd. v tomto daném území.

Mimo národní parky a chráněné krajinné oblasti jsou příslušné orgány obecní úřady obcí s rozšířenou působností.

Regionální ÚSES – Tato územní jsou již větší. Ekologicky významné krajinné celky s minimální plochou podle typů společenstev od 10 do 50 ha. Jejich síť musí reprezentovat rozmanitost několika skupin z hlediska květeny, půdního složení atd. v rámci biogeografického regionu. To už je v rámci České republiky větší jednotka, která se mimo jiné vyznačuje charakteristickým georeliéfem, mezoklimatem a půdami. Tímto je pak ovlivněna i květena na každém místě daného biogeografického regionu.

Vymezení a hodnocení regionálního ÚSES spadá do působnosti krajských úřadů a příslušných správ národních parků a AOPK ČR.

Nadregionální ÚSES - Rozlehlé ekologicky významné krajinné celky a oblasti s min. plochou alespoň 1 000 ha. Jejich síť by měla zajistit podmínky existence charakteristických společenstev s úplnou druhovou rozmanitostí fauny a flory v rámci určitého biogeografického regionu.

Vymezení a hodnocení nadregionálního ÚSES zajišťuje Ministerstvo životního prostředí ČR.

Komplexní pozemkové úpravy

Mimo již existující prvky sítě ÚSES je možné stavět i prvky nové na vhodných územích. V rámci společných zařízení (které komplexně řeší např. i výstavbu nových polních cest či vytvoření nových hranic pozemků v katastrálních územích) v pozemkových úpravách zaujímá významné místo územní systémy ekologické stability. Z hlediska kategorizace ÚSES jde o jejich lokální úroveň, tedy místní ÚSES. Snahou pozemkových úprav je nastolit takové majetkové uspořádání pozemků, aby společná zařízení – tedy rovněž tyto ÚSES – byly především na pozemcích ve vlastnictví obce, která je potom přejímá do své péče.

Tímto se může např. kolem cest vysázet nová alej, vytvořit se malé jezírko sloužící jako biocentrum, podél toků vysázet i břehové porosty tvořící interakční prvek či tedy nastavit hranice pozemků takovým způsobem, aby nebylo vlastníkům zabráněno v hospodaření na svých pozemcích.

Územní systém ekologické stability má v České republice již dvacetiletou historii; v roce 1992 byl včleněn do zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, a stal se tak jedním z hlavních pilířů obecné ochrany. Zákonná kodifikace ochrany a vytváření ÚSES posunula ČR v oblasti ochrany krajiny mezi přední země v Evropě a ve světě. Dělení je ve světovém měřítku unikátní a nejen díky němu můžeme být v ČR pyšní na jednu z nejlepších sítí tohoto druhu v rámci Evropy i celého světa.

Bc. Alena Hubáčková
Ekologické centrum Most pro Krušnohoří
Výzkumný ústav pro hnědé uhlí a.s., Most 

Foto: archiv autora

Zdroje:

https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1992-114#cast2
https://www.veronica.cz/co-je-to-uses
https://www.mzp.cz/cz/uzemni_system_ekologicke_stability
https://nature.cz/uses
https://zitkrajinou.spucr.cz/krajina/uzemni-system-ekologicke-stability/
https://www.casopis.ochranaprirody.cz/zvlastni-cislo/komplexni-pozemkove-upravy-jako-nastroj-k-vytvareni-uses/
https://www.casopis.ochranaprirody.cz/zvlastni-cislo/uzemni-system-ekologicke-stability-v-politikach-a-strategiich/