Jdeme na žízaly aneb jak na kvalitní kompost

Jdeme na žízaly aneb jak na kvalitní kompost

Rozumné a vyspělé bytosti na této zemi vědí, že planetě Zemi je potřeba pomoci z toho, čeho jí právě člověk za posledních pár století naložil vrchovatě, a to je například i kvantum odpadu, jež se rok od roku zvyšuje a zmenšuje tak plochu, kterou mohou obývat lidé, živočichové i rostliny. Jednou z možností, jak snížit množství odpadu a zároveň vyrobit užitečnou a žádanou hmotu vhodnou pro rostliny, je kompostování.

Ti z nás, kteří pečlivě třídí, vědí, že ačkoliv pilně odnášejí své odpady do barevných kontejnerů před domem či do sběrných dvorů, stále se jim v odpadkovém koši hromadí zbylý odpad, který se na rozdíl od plastů, papíru či skla již v krátké době rozkládá a nepříjemně zapáchá. Co s ním? Zkusme to s vermikompostováním.

Co je to kompost a co vermikompost

Kompost je organická hmota vzniklá z rozkládajících se zbytků organického původu, která se využívá pro zlepšení půdy. Je to energie vrácená do půdy, živá hmota pro nový život.

Chytrý zahradník či zahrádkář ukládá zbytky rostlinného materiálu na určené místo a vytváří si kompost. Hloupý zahradník odváží odpad ze zahrady pryč, někam za plot, někam daleko.

Ještě chytřejší než chytrý zahradník se o svůj kompost pečlivě stará, hýčká si ho a náležitě si ho hledí. Chytrý a ještě chytřejší zahradník však vůbec nemusí vlastnit zahrádku či pozemek pro pěstování, může mít však plný byt nádherně vzrostlých hrnkových rostlin nebo za oknem truhlíky plné barevných květin, pro jejichž pěstování rovněž využívá svého vlastnoručně vyrobeného kompostu.

Ve správném kompostu patří nezastupitelné místo žížalám. Bez žížal sice můžeme mít kompost, ale nejlepší a nejkvalitnější kompost je ten, který prošel zažívacím traktem žížaly. Ve venkovním kompostu hrají svou úlohu i nejrůznější mikroorganizmy, červi i jiný drobný hmyz, ale v domácím kompostu mají hlavní slovo žížaly, jež dokážou vykonat veliký kus práce. Navíc si je můžeme přímo pěstovat a vytvořit pro ně ideální podmínky, aby se jim dařilo, aby jim chutnalo, aby měly do práce chuť. Takový kompost, který vzniká využíváním žížal se nazývá vermikompost.

Mohli bychom zajásat: Je právě po dešti. Konečně, hurá! Můžeme jít na žížaly! Po úmorných dnech s rozpáleným sluncem nad hlavou se obloha konečně zatáhla a z nebe se snáší úleva pro lidi, zvířata i krajinu v podobě dešťových kapek. Rázem je všechno veselejší, zeleň zelenější, vzduch svěžejší, lidé spokojenější, živočichové aktivnější. A žížaly vylézají na povrch. I když nemají světlo rády a je jim nejlépe zavrtaným v hlíně, ve vodou zaplavených chodbičkách by se utopily. Zdálo by se, že můžeme jen vzít správnou nádobku, ze které nám žížaly hned neutečou, a můžeme se pustit do sbírání. Jenže! Do kompostu se nehodí úplně všechny žížaly, které se u nás vyskytují.

Jak a kam na žížaly

Žížala obecná, žížala polní, žížala růžová, žížala červená, žížala dlouhá a mnoho dalších, z nichž některé mají jen latinský název..., kdo by se v nich vyznal? Z přibližně 50 druhů a poddruhů žížal, vyskytujících se v České republice, se však do kompostu hodí jen některé a zrovna ty nejvhodnější jen tak na chodníku nebo na trávníku po dešti nenajdeme. Pro výrobu kompostu se nejlépe uplatňují žížaly kalifornské, které můžeme získat od nejrůznějších specializovaných firem, zabývajících se jejich chovem, a žížaly hnojní. Kaliforňačky mají větší chuť k jídlu, jsou tedy žravější a také se rychleji množí. Ale my se klidně obejdeme bez nich a do kompostování se pustíme s českými žížalami hnojními. Ty se také dají zakoupit ve specializovaných prodejnách, ale můžete si pro ně také dojít s rýčem do již založeného kompostu (samozřejmě se svolením majitele) a několikerým rýpnutím vybrat z hromady potřebné množství žížalí násady pro vlastní vermikompostování. Zakoupit se dají také další méně užívané druhy, např. evropská dešťovka (tzv. dendrobena), africká dešťovka, modrý červ apod.

Jak na to

Vermikompostováním si jednak můžeme vyrobit kvalitní hnojivo pro venkovní i pokojové rostliny a rovněž se zbavit organických zbytků ze zahrady i z domácnosti. Domácí kutilové si mohou vermikompostér sami zhotovit, pro ostatní je dnes již na trhu velké množství nejrozmanitějších kompostérů, vhodných jak do vnitřních tak i do venkovních prostor.

Vermikompostér se skládá z několika na sebe postavených boxů, z nichž horní mají perforované dno.

Než ubytujeme své nové členy rodiny – žížaly – v kompostéru, je třeba připravit pro ně vhodnou podestýlku. Tu vložíme do horního boxu. Může ji tvořit zemina, rašelina, tráva, listí či hobliny, zpestřit ji můžeme natrhaným novinovým papírem nebo kartonem. Na podestýlku vložíme násadu žížal s přáním, aby se u nás cítily jako doma. I žížaly totiž potřebují k životu vhodné prostředí a to je třeba jim zajistit. Ideální teplota pro ně je 19–22 °C, vlhkost by měla být v rozmezí 78 a 82 %, ke spokojenému životu potřebují také ještě tmu a správnou stravu. Pokud jsou tyto podmínky splněny, můžeme se těšit na kvalitní kompost a zároveň a i na výtečné tekuté hnojivo, které je také produktem žížal.

Co do vermikompostéru patří a co ne

Žížaly s chutí baští veškeré zbytky ovoce i zeleniny, slupky, různé rostliny, s nadšením se pustí do ovesných vloček, zlikvidují zbytky chleba i jiného pečiva, luštěniny, kávovou sedlinu i upotřebené čajové sáčky, klidně jim můžete podstrčit i namočené kousky kartonu, papírové ubrousky apod., nadšené budou z exkrementů vašich kočičích či psích mazlíčků, ale pak se nedoporučuje používat vzniklý kompost na užitkové rostliny (zeleninu). Vše, co projde zažívacím traktem žížaly, změní se v úžasný živný materiál, který ocení všechny rostlinky doma, za oknem i na záhonku. Jen není vhodné vermikompostovat zbytky mléčných výrobků, masa a tuků, citrusy.

A zpět k vermikompostéru

Po zaplnění prvního vrchního boxu můžeme přidat další patro, žížalky si do něj přelezou, případně jim můžeme trochu pomoci. V dolním patře, které nemá perforované dno, se zatím hromadí tekutina – přebytečná vlhkost, odborníci na žížalí kompostování ji nazývají vermifluid, ale jinak je známa pod názvy žížalí čaj, žížalí džus, worm juice... Rozhodně to není jen tak obyčejná zbytková kapalina, kterou je třeba zlikvidovat, ale naopak výtečné tekuté hnojivo, které se po rozředění vodou (cca 1:10) používá k hnojivové zálivce nebo k hnojení na list. Pak už se jen před svými sousedy můžete chlubit nízkou produkcí vlastního odpadu a současně nádherně vzrostlými pokojovkami či rozkvetlými truhlíky za okny.

Pokud se i vy pustíte do vermikompostování, chovejte své žížalky s láskou, trpělivostí a nadšením. Bohatě se vám za to odmění.

Ekologické centrum Most a Kralupy n/Vlt.
VUHU a.s., Most 

Foto: pixabay.com